Těžký je návrat z ráje
No, trochu přeháním, není to tak strašný, zvlášť když si vezmete ještě několik dnů oddychového času před nástupem do pracovního procesu.
Už je zdá se takovou pěknou tradicí, že kdykoliv se navrátím z náruče lázeňských van, masérských stolů a bazénu, čeká mě dům, v němž řádili řemeslníci a je jen na mně, abych po nich zametla stopy, a že těch stop je…
Vloni jsme budovali kuchyni, koupelnu, záchod a předsíň, a to zgruntu. Lázní mi bylo zapotřebí ku zotavení nejen těla, ale i duše, neb být tři čtvrtiny roku bez kuchyně, koupelny a záchodu poznamená i takovou celkem odolnou blondýnu, za jakou se považuji. Grilovat je bezva, ale grilovat od jara do podzimu trochu omrzí, natož pak koupání a mytí nádobí v lavoru, o chození na záchod jako ve středověku ani nemluvím. V lázních jsem se zotavila, abych nabrala síly opět čelit náporu řemeslníků a úklidu po nich.
Stejně tomu tak bylo i letos, i když to byla proti loňsku procházka růžovou zahrádkou. Letos jsme se vrhli v létě na obývák a na podzim na ložnici. Než jsem se odebrala na tři týdny do lázeňského azylu, musela jsem ložnici vyklidit. Uf…no a po návratu zpět jsem neměla kde hlavu složit, neb ložnice byla zcela prázdná. I vykasala jsem si rukávy a jala se drhnout podlahu, postele, skříně, klepat matrace…zde musím objektivně přiznat, že manžel tady přiložil ruku ku společnému dílu, mlátil do matrací hlava nehlava, což napomohlo ke zklidnění jeho italské nátury, takže jsme celkem bez úhony nakonec zprovoznili ložnici natolik, že se v ní dalo spát. Pro klid u rodinného krbu jsem ještě stihla navařit několikero vybraných lahůdek. Okna jsem si ponechala na druhý den, taky dost otravná práce.
Ložnice se jeví být vskutku krásnou, což mi způsobuje dilema. Zvířátka hodlají s námi sdílet ten malebný prostor, ale já jsem tentokrát neoblomná. Během rekonstrukce v ní dělaly naše kočky i fenka společnost řemeslníkovi, leč ode dneška je jim tento prostor zapovězen. Jsem zvědavá, jak dlouho to vydržím.
Nostalgické vzpomínky na svůj lázeňský pobyt jsem zasunula do pozadí a jsem zase připravena čelit drsnému života běhu, jenž si ovšem umím zpříjemnit kupříkladu sborovým zpěvem, psaním blogu a chovem domácích zvířátek. Život je krásný, i když to někdy tak nevypadá.
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz