Ten, kterej sem strčí nos, toho si vezmeš!

Tak to bylo fakt vážný. Táta se naštval a trval na svém. Už měl dost té plejády ctitelů a maminka taky.

Moje o sedm let starší ségra Lenka byla průkopníkem a já se už jen vezla. Když se začala malovat, tupírovat vlasy, nosit proklatě krátkou minisukni, když začala chodit s klukem, musela si klestit cestičku rodičovskými zákazy. Na mě už rodiče neměli tolik energie, tu vyčerpali na Leničce.

Moje sestra měla řadu ctitelů už na gymnáziu, neb byla nejen chytrá, ale taky krásná. Tatínek nám vždycky vtloukal do hlavy, že vojáky a policajty NIKDY. Přesto zachoval klid a rozvahu, když Lenka přivedla domů studenta vojenského gymnázia a tvrdila, že je to její životní láska. Tatínek správně odhadl, že se nic nejí tak horké, a měl pravdu. Vojáka brzo vystřídal student gymnázia normálního. Po maturitě moje drahá sestra odjela z rodného maloměsta dobýt svět. Odjela studovat do Brna, měla našlápnuto stát se herečkou a tou se taky stala. Spolužáka z gymplu dost rychle vyměnila za studenta JAMU, budoucího muzikanta. Víťa hrál na basu a byl senzační. Rodiče byli spokojeni a stejně tak i já. Prostě bezva kluk, pocházející z Vizovic, kde měli jeho rodiče vinohrad.  Tatínek, maminka i já jsme měli Víťu moc rádi, patřil prostě do rodiny, ovšem Lenička se nám po čase zamilovala jinde. Oplakali jsme ztrátu Víti a zvykli si na Ivoška. Ivošek byl tehdy asistentem produkce v televizi a toho měli rádi moji rodiče stejně jako Víťu. Ivošek s námi trávil i vánoce a patřil do rodiny. Jenže Lenka se nám s Ivoškem rozešla. Tatínek i maminka z toho byli nešťastní a tehdy tatínek prohlásil, že má dost toho střídání známostí, že si vždycky s maminkou na někoho zvyknou, mají ho jako vlastního, a najednou bác. A že ten, co překročí práh našeho domu, musí požádat o Lenčinu ruku a šmytec.

Já jsem ovšem byla ráda, že pozornost je upřena na mou starší sestru a ne na mě, jelikož jsem měla dost složité období. Zamilovala jsem se a z introvertní intelektuálky, trávící veškerý čas nad knížkou nebo se štětcem a barvami se stala holka, co utíká z domu a tráví čas v náručí svého idolu. Rodiče se oprávněně obávali o svou malou Zuzanku, co jí ještě nebylo šestnáct. Naštěstí pro mě je obavami zaměstnávala i Lenička.

Tatínek stál na svém. Další, koho Lenka přivede pod rodnou střechu, musí ho požádat o její ruku. Netrvalo dlouho, snad měsíc po rozchodu s Ivoškem, a Lenička oznámila, že přijede ženich. Stáli jsme tehdy na balkóně a vyhlíželi. Po silnici šla Lenka a za ruku si vedla kovboje. Fousatej, s řetězem kolem zápěstí, na nohou koně. Frajer! Pevně jsem doufala, že požádá ségru o ruku a tatínek s maminkou taky.

Maminka otevřela. Tatínek trucoval, což se projevovalo tak, že seděl v křesle a studoval odbornou literaturu. Lenka představila kovboje a kovboj nic. Mamince dal sice kytku, předtím slušně pozdravil, ale dál nic. Tatínek se tvářil sveřepě.

   „Prosím tě, nemáte doma rum?“ pošeptal mi kovboj.

  „Rum ne, ale slivovici jo.“

  „Tak mi, prosím tě, nalej panáka.“

Nalila jsem panáka, kovboj ho do sebe kopl.

  „Dík, to jsem potřeboval.“

Obrátil se na zkoprnělé rodiče. „Maminko, tatínku, já vás žádám o ruku vaší Leničky!“

  „No konečně,“ rozzářil se tatínek, „pocem, ty kluku, už jsem se bál, že to neřekneš! Maminko, nalej mi taky panáka!“

A tatínek, ač prakticky abstinent, kopl do sebe slivovici na jeden ráz.

A tak se mi moje starší sestřička vdala a zazvonil zvonec a pohádky je konec.