Někdy je to drsný, ale většinou se nedá nic dělat
Já si svou první třídu prakticky nevybavuju. Učení mi asi nedalo moc práce, ale ta šikana…byla jsem malá, blonďatá a nechodila jsem do školky. Celou první třídu mám spojenou s těžkou šikanou, a dodnes nechápu, proč jsem to doma neřekla. Přestávky pro mě byly utrpením a celou první třídu jsem se neodvážila jít na záchod. Byla jsem totiž předmětem zájmu několika spolužáků, takto dětí důstojníků z vojenského gymnázia. To byl mazec…nesnášeli moje jméno, vlasy, všechno. Kdykoliv procházeli kolem mě, přiletěla facka, kopanec, nebo aspoň zatahání za kudrny. Naštěstí si toho všimla paní učitelka Kovářová, a ta mě zachránila.
Zato nástup na školu střední mám před očima, jako by to bylo dnes. Chtěla jsem být světovou malířkou a dělala jsem pro to, co to šlo. V deváté třídě jsem absolvovala zkoušky na střední uměleckou školu v Uherském Hradišti. Přijali mě. Leč soudruzi byli bdělí a zakázali mi studovat mimo své město. Šla jsem na gympl v rodném městě. Přírodovědná větev, proslulá svou náročností, nebyla naplněná, tak mě tam, chudinku, šoupli.
Ve třídě jsem byla bezkonkurenčně nejhubenější a nejnasranější. Hned druhý týden školní docházky jsme šli celá třída na lékařskou prohlídku, holky a kluci zvlášť, což bylo moje štěstí.
My holky jsme se musely všechny v ordinaci svléknout do spodního prádla, všechny na jedné hromadě. Doktorka si brala jednu po druhé, podrobně prohlížela, nahlas diktovala sestře a ostatní zvědavě naslouchaly. Už jen to svlečení bylo pro mě očistcem. Všechny (všechny!) holky měly prsa a zákonitě podprsenku, jen já ne. Já neměla prsa a ani pitomou nulku. Měla jsem klukovské tílko…
Čím větší prsa, tím víc je holky vypínaly, jen já jsem se krčila a snažila se být ještě menší, než jsem byla. Stejně jsem zvědavým pohledům neunikla.
Každá z nás musela vlézt na váhu, pak byla změřená a posléze vyslechnuta a všude proklepaná. Holky se chichotaly, hlásily den první menstruace a já si zoufala. Když jsem přišla na řadu já a sestra hlásila celých 42 kilo, holky zpozorněly. No, a když se mě zeptala, kdy jsem začala menstruovat a já pípla, že ještě nikdy, špendlík byste slyšeli upadnout.
Paní doktorka zvedla hlavu a posléze obočí. Se sestrou se začaly radit, jestli mají zavolat mému tatínkovi – takto panu doktorovi - hned, nebo mě poslat na gyndu , a nebo co vlastně. Všechny moje milé spolužačky hltaly zajímavý dialog a já tam stála jako na pranýři. Nakonec jsem musela paní doktorce slíbit, že se doma poradím a že se dostavím na gyndu s tatínkem. Zahájení studia na nenáviděném gymplu par excelence…
No, nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Paní doktorka zřejmě tátovi přece jenom telefonovala, protože jsem večer zaslechla tatínka, jak maminku uklidňuje, že je to normální, že až budu vážit o pár kilo víc, tak se dostaví i vytoužená menstruace, a že má být maminka ráda, že nejsem jako sud a že jsem takhle hezká. Tatínek…jako vždycky měl pravdu. Přibrala jsem tři kila a ejhle – byla ze mě ženská.
Ono si to sedlo i s tím gymnáziem. Spolužáci byli bezva, kantoři taky, jen ta matika a fyzika a chemie a deskriptiva a technické kreslení, ty teda drhly.
Asi jsem byla i hezká, protože si mě začali kluci všímat i s mým klukovským hrudníčkem, a nikdy mi žádný mou útlost nevyčetl. Zato teď by se divily, moje první lásky, jak jsem pěkně narostla…
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Zuzana Zajícová
Zač je v Pardubicích perník aneb Sraz blogerů v San Piegu
Blog neslouží jen k psaní blogů, ale taky k seznámení a posléze k utvrzování kamarádství pravidelně dvakrát za rok
Zuzana Zajícová
Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.
Zuzana Zajícová
Jak jsme bydleli na zámku
Konečně se mi splnil sen. Poznala jsem, jaké to je, bydlet na zámku, a já vám o tom podám pravdivou zprávu.
Zuzana Zajícová
Desatero slušného chování aneb Jak si nikdy neutrhnout ostudu
Ledva jsem počala rozum brát, naučila mě maminka, kterak se chovat ve společnosti, abych si neutrhla ostudu. Já vás nyní s maminčiným desaterem seznámím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem se ocitla na krok od nebe...
... a se mnou i kamarádi, co s nimi zpívám ve smíšeném sboru Gaudium Praha. Je to nejlepší způsob, jak přivítat léto. Odjet tam, kde je to jen kousek, a jste v nebi.
Zuzana Zajícová
Co to pořád mají české celebrity s těmi důchody?
Každou chvíli na mě na internetu vykoukne stížnost ohledně výše důchodu. Tu Vondráčková, pak zase Žilková nebo Obermaierová...
Zuzana Zajícová
Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku. Zavánělo mi to středověkou mučírnou.
Zuzana Zajícová
Cucflek (pojednání, hodící se k pučícímu jaru)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto.
Zuzana Zajícová
Jak jsme se srazili my, co spolu tady na blogu kamarádíme
Stalo se tradicí, že se dvakrát ročně sejdeme, protože nám prostor zde na blogu nestačí. Musíme všechno probrat in natura a ještě u toho probírání stihneme objevovat krásy naší rodné hroudy.
Zuzana Zajícová
Luxování a mytí nádobí je asexuální
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a sex.
Zuzana Zajícová
Volha a já
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 428
- Celková karma 30,67
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz