Staroba cti netratí

 …já vím, že je to jinak, ale chudoba jde ruku v ruce se starobou, tak se snad tak moc nestalo. S plnou zodpovědností sepisuji tento protestní manifest a trvám na rázném řešení velmi palčivého a zásadního problému!

Jsem osobou celkem tolerantní, shovívavou, velkorysou a neurážlivou. Přesto nyní vstupuji na veřejnost s požadavkem, jenž nesnese odkladu a musí se řešit co nejdřív!

Stalo se mi to, co mnohým z nás. Dozrála jsem, nebo - chcete-li  - přežila jsem úskalí dětství, mládí a středního věku, a nyní stojím na prahu dozrání; jako švestka, co se jen taktak drží na stopce a hotoví se spadnout do ojíněné trávy.

Ano, vážení a milí, dočkala jsem se věku, kdy má jeden každý pracující občan naší milované vlasti nárok na spravedlivou rentu. Ano, říkám rentu, nikoliv důchod! To slovo je nelibozvučné a mně drhne v krku i na klávesnici.

Celý rok se duševně připravuji na ten potupný okamžik, na tu strašnou chvíli, kdy spatřím černé na bílém, že jsem…starobní důchodce…příprava byla zcela nedostačující, neb když jsem popatřila na výměr své zasloužené odměny, neudělalo se mi volno. Ano, moji soucitní čtenáři, od 16. září se stávám starobním důchodcem, pobírajícím starobní důchod.

Co na tom, že se rozhodopádně tak necítím, že mám pořád ještě hlavu v oblacích, že se mi líbí chlapi, že nenosím zástěru ani nemám šedivý drdůlek! Co na tom, že chodím pilně do práce a hodlám nějaký ten rok být společnosti užitečnou! Pro erár jsem starobní důchodce.

Svou odměnu za vykonanou práci si plně zasloužím, neb jsem se ještě dočetla, že jsem odpracovala 16 280 dnů! Ta představa, že jsem tolikrát ráno vstávala, abych po celý den pilně pracovala pro blaho své vlasti, mi přivodila krátký kolaps. Fakt k neuvěření! Ona se tedy do toho počítá i školní docházka, ale stejně…

A nyní se dostávám k meritu věci. Já si stěžuji! Já protestuji!! Já navrhuji!!! Navrhuji okamžitě a ihned a neprodleně změnit ty nedůstojné termíny „starobní důchodce“ a „starobní důchod“ za mnohem přijatelnější výraz „rentiér“ a „zasloužená renta“! Ještě bych snesla výsluhovou rentu, když jinak nedáte, ale jinak si stojím za svým!

Taky hanlivý výraz prduch (pracující důchodce) se prý změnil na prase (pracující senior). Ne že bych byla nadšená, že se od září stanu prasetem, ale pořád lepší než být prduchem.

Při psaní tohoto manifestu koukám na fotografii mých předků. Moje babička se stala babičkou v necelých čtyřiceti letech a na oné dobové fotce má na sobě zástěrku a drdůlek, přestože jí není ještě čtyřicet.  Dnešní babička je prostě jiná a já trvám na tom, že nejsem starobním důchodcem, i kdybych to dostala písemně třeba stokrát!

Pokud někoho napadne jiné důstojné pojmenování nás, co pobíráme zaslouženou odměnu za tisíce dnů pilné práce, sem s ním! Nebráním se ničemu!