Do židlí
Ráno bylo vedro, autobus z mé vísky do matičky Prahy byl ovšem poloprázdný. Prázdniny. Plácla jsem s sebou hned u řidiče, na místo, kterému s holkama říkáme vedoucí zájezdu. Žádná z mých každodenních spolucestujících nejela, jelikož byla neděle, a kdo mohl, ten se příměstské dopravě a potažmo Praze vyhnul. Jen já jsem tam musela, neb zpívám – podržte se – v Obecním domě ve Smetanově síni! Heč! Carmina burana je ten kousek, co ho zpívám nejen já, ale taky asi tři stovky dalších. To už stojí za tu štrapáci ve vedru, aby se to dalo do kupy, to uznáte.
Tak já tak jedu, koukám do mobilu, myslím na zmrzlinu, na moře, na lehátko v hlubokém stínu a je mi to houby platný.
„Hlavně že čumíš do mobilu, slepice jedna blonďatá!“ zařval řidič a já fofrem strčila mobil do kabelky. Tyjo, už i v autobusu se nesmí koukat do mobilu, to asi to sedadlo vedoucího zájezdu…
Řidič vypadal, že ho každou chvíli raní mrtvice. Uf! Před námi se na kruháči motala úplně jiná slepice blonďatá, než jsem já! Jí patřila ta oprávněná výtka. Jenže slepice neslyšela a mobil měla u ucha furt. Autobus ignorovala, jak jen to slepice dovedou.
Pro jistotu jsem už mobil nechala v kabelce, co kdyby, že jo…
Zkouška byla bezva. Klimatizované prostory byly přesně to místo, kde se dalo bez úhony přežít, ovšem o to horší pak byla strastiplná cesta přes celou Prahu – z Vysočan do Muzea hudby v Karmelitské ulici. Jenže my jsme tam museli, jelikož jsme tam byli přímými účastníky koncertu. Muzeum hudby je moc krásné a jsou tam záchody se skoro průhlednými dveřmi. Prostě vidíte, kdo je zrovna uvnitř a nemusíte cloumat klikou. Tenhle koncert byl takovým předjezdcem koncertu hlavního. Byl krásný a byl dlouhý. Zkrátka ven jsme vylezli v půl jedenácté v noci. Kdyby mě zavčas neinformovala sborová kamarádka Líba –Líbo, děkuju! mazala bych na nejedoucí tramvaj 22 směr Pavlák. Takhle jsem se za ochotné a vydatné pomoci kamarádů – Honzo Sýkorko, děkuju! zorientovala a vlezla do tramvaje 12, která mě dovezla až do Holešovic. Odtud je do Kobylis coby kamenem dohodil. V Kobylisích jsem se ocitla tři minuty po jedenácté a se mnou další sborový kamarád, jemuž jsem sdělila, že mi to jede až ve tři čtvrtě na dvanáct, a že jdu do baru. Kamarád se obětoval a do toho baru šel se mnou – kamaráde děkuju!
V baru koukalo pár chlápků na fotbalové finále. Dali jsme si dvojku bílého a hodnotili koncert. Deset minut před odjezdem jsem se sbalila, kamaráda ponechala u posledního doušku a svižným krokem odkráčela na stanici. Liduprázdnou stanici…hrklo ve mně. No jo! Vona je neděle! Ten zatracenej autobus jede v sobotu a v neděli deset minut po jedenácté! Sakra! Další jede až za ve tři čtvrtě na jednu…
Vrátila jsem se do baru.
„Už vodešel,“ lakonicky mi oznámil poslední host. Objednala jsem si ještě jednu skleničku a složila se na lavici. Poslední host zmizel a zbyla jsem tam jenom já a barmanka. Ta za tu hodinu stihla uklidit záchody, dát židle nahoru a já se mezitím slušně pískla. Jo, milí flamendři; setrvala jsem do židlí a ještě jsem se nalila…bylo to únavou a vedrem, že mě skolily čtyři decky, a řeknu vám, trochu jsem se i motala, a že se mi to nestalo léta!
Barmanka byla účastná a chápavě vyslechla moje trable. Barmanko, děkuju!
Domotala jsem se na zastávku a tam byli dva. Nalití jak carští důstojníci. Kam jsem se na ně hrabala! Autobus dorazil, my tři znavení poutníci jsme nalezli a sesunuli se do sedadel. Ti dva okamžitě upadli do mrákot.
Hlavně neusnout, říkala jsem si a vytáhla mobil. Blonďatá slepice. Začala jsem hrát karty a tak jsem se do toho zabrala, že jsem sice neusnula, ale málem zase přejela. Nebudu vás napínat; vystoupila jsem tam, kde mám. V mé vesničce, zcela ponořené do tmy.
V půl druhé jsem zalehla. V půl třetí a v půl čtvrté jsem šla na záchod. V půl páté mě zákeřně přepadl komár. Lítý boj trval hodinu a pro mě byl vítězný.
V půl šesté jsem vstala, z čela odstranila komáří mrtvolku a vlezla pod sprchu.
Bylo pondělí. Čekala mě strastiplná cesta příměstským autobusem do práce…
Zuzana Zajícová
Já i vy máme štěstí
Vzpomínáte si na žebračky, držící v náručí zcela apatické miminko? Vyrojily se hned po revoluci 1989 a vydržely na pražských ulicích pár let.
Zuzana Zajícová
Jak jsem šla do pekla
...a to ještě ke všemu o Velikonocích. Navíc jsem se vrátila v čase, a to všechno dobrovolně. Někdy je to třeba...
Zuzana Zajícová
Do tepláků!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
Zuzana Zajícová
Voní člověčinou….prokristapána! (Malé vědecké pojednání o jistých termínech)
Všichni jsme lidi. No a jeden každý z nás je člověk. V každém člověku pak je srdce a duše. V některých pak srdíčko a dušička. Jeden by nevěřil, co všechno se v nás najde. A ještě ke všemu voníme člověčinou.
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Zatkněte propalestinské levicové fašisty, vyzývá demokratický kongresman
Demokratický kongresman Adam Smith označil propalestinské demonstranty za „levicové fašisty“ a...
Prodej bytu 3+1, OV, 57 m2, ul. Litevská, Kročehlavy Kladno
Litevská, Kladno - Kročehlavy
3 750 000 Kč
- Počet článků 428
- Celková karma 33,06
- Průměrná čtenost 1261x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz