Láska v dobách normalizačních (trocha erotiky nikdy není na škodu)

Bylo mi čtrnáct, vážila jsem čtyřicet kilo a dvě nejlepší kamarádky mi zdrhly do kapitalistické ciziny. Doba byla temná, ale lásce se prostě nedá poručit.

Po mých uprchlých kamarádkách zůstaly v našem domě dva prázdné byty. Jednou přišel tatínek se zprávou, že se do toho jednoho nastěhuje kolega chirurg, a ten má dva syny.  Prohodil to jen tak mezi řečí, ale já v ten moment zbystřila. Tak dva syny…to by mohla být dost dobrá náhrada za kamarádky.

Chirurg se nastěhoval o prázdninách.  Slíbení synové se nastěhovali taky a k mé radosti byli jen o trochu starší než já. Po prázdninách jsem já šla do devítky, starší synek do třetího ročníku na gymplu, a ten mladší a hezčí do ročníku prvního.

Volba byla jasná; zamiluju se do toho mladšího! A taky jo. Trvalo celou devátou třídu, než mě Mirek začal registrovat. Nebylo divu, že jsem pro něj byla vzduch při svých čtyřiceti kilech…

Když jsem i já začala chodit na gympl, konečně si on, stejně jako jiní kluci, všiml, že ta doktorovic pihovatá holka začíná vypadat k světu. Byla jsem sice malá a drobná, ale v patnácti mi začala pučet ňadérka. Na podprsenku to nebylo, ale kdo se dobře díval, ten viděl.

Jednou, když jsem už nedoufala, se to stalo. Šla jsem večer se smetím a venku byl ON. Mirek. Začal si mě jako obvykle trochu dobírat. Když jsem chtěla jít domů, nepustil mě. Přitáhl mě k sobě a dal mi pusu. První v životě. Srdce mi bušilo, celá jsem hořela. Utekla jsem domů…od toho dne se něco změnilo. Byli jsme k sobě přitahovaní jak magnet a brzo se jedna pusa změnila v náruživé líbání a objevování neznámých krajin těla při každé příležitosti. Mirek byl velkým objevitelem. Za chvíli nic na mém drobném těle nebylo neobjeveno, a jak byl šikovný, tak já ač pořád panna, poznala jsem rozkoš největší. Pak muselo přijít to, na co Mirek čekal; postupně mi došlo, že i on má jistá neprobádaná místa a jelikož jsem byla děvče zvídavé, jednou jsem i já objevila…a to byl konec dětství. K prvnímu milování došlo zcela spontánně a já ani nevím, že by mě něco bolelo. Hned napoprvé to bylo nejvíc…a to mi prosím nebylo ještě šestnáct…mé první lásce se opravdu vyplatilo počkat, až sama budu chtít, až ho budu prosit! Jo…

Naše láska na celý život skončila v mém druhém ročníku gymplu. Zcela prozaicky a z mé strany. Prostě jsem vyrostla a Mirka přerostla. O kousek, ale stačilo to, abych se začala poohlížet po někom větším, což se mi záhy povedlo.

Dnes vím, že jsem měla obrovskou kliku. Můj první kluk byl fakt šikovnej, a to mi teda věřte. Poznala jsem milování v té nejhezčí podobě, což není tak běžné.

Kolem nás se tehdy stahovala bolševická oprátka, nesměli jsme nic, ale milovat jsme se mohli. Láska prostě je a bude a je to tak dobře.